InfoZprávyAgrární komora ČR

Neopakujme minulost

24. 01. 2019

Měsíc zrudnul, hlásaly nedávno titulky novin v souvislosti s úplným zatměním Měsíce, které mohli šťastlivci pozorovat v plné kráse na ranní obloze po celé České republice a samozřejmě i mimo ni. Jak se zdá, podle vyjádření některých komentátorů a samozvaných odborníků na zemědělství, rudne především veřejná diskuze, tedy alespoň ta, na kterou můžeme narazit v mainstreamových médiích. V případě Měsíce, na který se promítaly stíny pozemských červánků, bylo rudé zbarvení způsobeno zatměním světla přicházejícího od Slunce planetou Zemí. V případě veřejné diskuze zrudnutí způsobuje nejspíš kolektivní zatmění mozků. Jak jinak si vysvětlit, že se více než 100 let po „Velké říjnové socialistické revoluci“ a více než 70 let po poslední pozemkové reformě znovu bavíme o tom, že je někdo příliš velký (tedy teoreticky bohatý), a proto je špatný, a naopak je někdo malý (tedy teoreticky chudý), a proto bychom měli jeho směrem přerozdělit co nejvíce prostředků. Až se mi při čtení některých komentářů vybavují dědečkovy vzpomínky z 50. let, kdy bylo naše 12 hektarové hospodářství, které mělo koně a krávy, moc velké, a mělo proto vstoupit do družstva, aby se o plody našeho hospodářství mohla podělit „vykořisťovaná dělnická třída“, která měla často jen záhumenku a pár koz. Nikoho nezajímalo, že náš statek stojí už od roku 1622 a těch 12 hektarů je plodem práce bezpočtu generací, které na něm pracovaly. Zkrátka jsme byli moc velcí a to, co jsme měli, jsme si „nezasloužili“.

Co je ještě více zarážející, je skutečnost, že takovou politiku ve formě striktního zastropování dotací pro úspěšné (podniky nad 250 hektarů, podniky s vyšším zastoupením citlivých komodit nebo podniky s vyšším počtem zvířat) vehementně podporují někteří pravicoví politici. Možná jsem nedával v hodinách ekonomie až tak dobrý pozor, a něco mi uniklo, ale pokud si dobře pamatuji, pravicová ideologie se vždy opírala o individualismus, tedy osobní odpovědnost a liberalismus, tedy svobodu ať už na úrovni jedince nebo samotného trhu. Rozhodně si nepamatuju, že by v souladu s pravicovou ideologií byla jakákoli forma nuceného přerozdělování nebo regulace. Někteří komentátoři se přitom opírají o závěry Evropské komise, které konstatují, že 80 % zemědělců pobírá jen 20 % zemědělských podpor a naopak 20 % zemědělců pobírá 80 % dotací a navrhují zastropováním dotací pro „velké“ podniky tuto „nespravedlnost“ napravit. Nikoho už nezajímá, že 20 % podniků vyrábí téměř 90 % procent potravin, zaměstnává většinu pracovní síly a odvádí nesrovnatelně více peněz do veřejných rozpočtů. Ohlédněme nyní od skutečnosti, že samotné dotace by pro ekonomické liberály měly být „sprostým slovem“ a berme je jako nutné zlo, které udržuje cenu potravin na přijatelné úrovni pro spotřebitele a zemědělcům umožňuje přežít, i když za cenu stále se zvyšujících požadavků (a s tím související administrativy, které jsou na něj kladeny). I v tom případě je poměrně zarážející, že řada komentátorů zcela zapomíná na tak zvaný Paretův princip.


Vilfredo Pareto byl italským ekonomem přelomu 19. a 20. století, který ve své práci navázal na teoretiky klasického ekonomického liberalismu, jakými byl například zakladatelé moderní ekonomie Adam Smith a David Ricardo. Klasická ekonomická teorie vychází z premisy, že společnost netvoří sociální vazby a sítě, ale v samém jádru jedinec, který ve svém vlastním zájmu (v zájmu přežití a v zájmu vlastního blahobytu) vytváří hodnoty, které směňuje na volném trhu s dalšími jedinci. Vzhledem k tomu, že člověk je podle klasického liberalismu tvorem sobeckým, povede volný trh k zdokonalování výroby (snižování nákladů) za současného snižování ceny výrobku vzhledem ke konkurenci dalších aktérů na trhu. Vilfredo Pareto si zhruba o 100 let později povšiml, že vzhledem k odlišnostem mezi jedinci (pracovitost, schopnosti, ale třeba i „umění“ být ve správnou chvíli na správném místě), dochází ve svobodné společnosti a na svobodném trhu k distribuci prostředků v poměru 80:20, to znamená, že zhruba 20 % jedinců vlastní 80 % výrobních kapacit. Paretův princip efektivnosti má nicméně svoje uplatnění i v personalistice (20 % zaměstnanců odvede 80 % práce) nebo ve sportu (20 % hráčů napříč všemi týmy nastřílí 80 % branek).


Otázkou tak zůstává, zda bude muset napříště Messi nebo Ronaldo podle nařízení Evropské unie svoje góly povinně připisovat spoluhráčům, aby jim to nebylo líto a mohli si také bez trička zaskotačit u rohového praporku. Možná, že moje oblíbené hokejové Pardubice dostanou od Hradce Králové 30 bodů a místo baráže si zahrají play-off. Proč ne, když jim ten „zlý Mechov“ sebral hráče a sponzory, po tom, co si na extraligu koupil práva od Českých Budějovic.


To je samozřejmě s velkou nadsázkou a zcela absurdní, i když západní společnost opravdu rudne zběsilým tempem a mnohem více než na rovnost příležitostí, která by měla platit v každé zdravé společnosti, se klade důraz na rovnost výsledků. V principu tak veřejnou diskuzi nezajímá, jestli všichni startují ze stejného bodu a někdo zkrátka běží rychleji, protože lépe trénoval nebo do toho „dává víc“, ale spíše to, jak tomu rychlejšímu podrazit nohy, aby byl v cíli o něco déle než ten pomalejší chudák, ať už jeho pomalost způsobilo cokoli. Pohlíží se daleko více na to, kdo je ten „správný“ nikoli na základě toho, co dokázal, ale protože se ochotně staví do role oběti. V médiích se tak dočteme, že politika Evropské unie vede k likvidaci malých farem, které se stávají obětmi těch velkých. Že příčina jejich krachu spočívá často někde úplně jinde a je spíš způsobena velmi složitými navzájem propojenými ekosociálními faktory (zrychlování životního tempa, změna návyků spotřebitele, urbanizace, zpřetrhání generačních vazeb, chování obchodních řetězců) se už ale v komentářích, které novináři ozdobí patřičně bulvárním titulkem tak, aby na něj kliknul co největší počet uživatelům, kterým se zobrazí reklama, nepíše. Pokud mám zemědělec mít společenskou zodpovědnost při péči o krajinu a zvířata, měl by ji pochopitelně mít také novinář, který se nestará o „culturu agri“, ale o kulturu žurnalistickou a nevydávat za fakta naprosto nepodložené názory některých jedinců, ale v případě objektivní pravdy jít až k pramenům a subjektivní názory prezentovat jako názory subjektivní.


Malým a mladým se přitom minimálně v České republice co se týče zemědělského podnikání, vychází vstříc, ať už to jsou dodatečné dotace na plochu pro začínající zemědělce do 40 let na prvních pět let jejich podnikání, nebo vysoká pravděpodobnost získání investičních podpor z Programu rozvoje venkova pro mladé a malé nebo podpor, které poskytuje PGRLF pro tytéž skupiny. Ministerstvo zemědělství se navíc, stejně jako Agrární komora nebrání tak zvané podpoře na první hektary. Podpora do začátku, pro ty, kteří budou na půdě skutečně poctivě hospodařit, je v tomto případě určitě na místě. Co není na místě, je „šmahem“ prohlašovat, že všechny zemědělské podniky právnických osob nebo zemědělské podniky fyzických osob nad 200 hektarů dělají všechno špatně (údajně způsobují erozi, používají větší množství přípravků na ochranu rostlin, starají se hůře o zvířata – ani jedno tvrzení není pravdivé) a je třeba je okleštit a dát prostor jiným. Takové uvažování tu již bylo a jednalo se o jedno z nejčernějších období našich dějin. Rudý měsíc po zatmění na polojasné ranní obloze nakonec vystřídaly temné černé mraky. Nejspíš tomu tak bývá i v historii. Známý citát George Santanayi, profesora Harvardské univerzity v Bostonu z první poloviny 20. století přitom praví: „Ti, kdo si nepamatují minulosti, jsou odsouzeni ji opakovat“. Neopakujme tedy minulost, nečtěme jen nadpisy a nehádejme se v diskuzních fórech, ale přemýšlejme více o tom, co je skutečně spravedlivé: Trestat schopné a úspěšné, nebo dávat všem stejné příležitosti?


Jan Doležal, Agrární komora

Agrární komora ČR obhajuje požadavky zemědělců doma i v zahraničí.

Ing. Zdeněk Jandejsek, CSc., prezident AK ČR

videa ›

Odběr novinek

Odebírejte e-mailem denní nebo týdenní přehled zveřejněných zpráv.



Kurzovní lístek

18. 01. 2020

EuroEuro25,145
DolarDolar22,638
LibraLibra29,546

zdroj: www.cnb.cz

Anketa

Pro dnešní den není žádná anketa definována.
Nová anketa se připravuje.

Akce AK:
17. Leden
Internationale Grüne Woche více ›
22. Leden
Školení laboratorních pracovníků zaměřené na hodnocení krmiv více ›
22. Leden
Předsněmovní diskuze Středočeského kraje + Prahy více ›
23. Leden
Seminář k pěstování pícnin trávosemenných porostů a kukuřice více ›
25. Leden
18. Zemědělský ples OAK Pardubice více ›
Akce škol:
22. Leden
Den otevřených dveří Zahradnické fakulty MENDELU více ›
12. Únor
Den otevřených dveří ČZA Mělník více ›


Dnes se koná 1 akce.
Přehled konaných akcí naleznete zde ›
Kalendář školních akcí ›

Praha Liberecký Olomoucký Zlínský Plzeňský Ústecký Karlovarský Moravskoslezský Středočeský Vysočina Pardubický Kralovehradecký Jihočeský Jihomoravský

AGRÁRNÍ KOMORA V KRAJÍCH

Praha | Středočeský | Plzeňský | Jihočeský | Karlovarský | Ústecký | Liberecký | Královéhradecký | Pardubický | Vysočina | Jihomoravský | Zlínský | Olomoucký | Moravskoslezský

IČO: 47674768 DIČ: CZ47674768
datová schránka: guzadjj

Agrární komora České republiky
Blanická 383/3
779 00 Olomouc

 sekretariat@akcr.cz
 Mapa jak k nám

Agrární komora České republiky
Počernická 272/96
108 00 Praha 10

 www.akcr.cz


Ochrana osobních údajů

Agrární komora České republiky je zapsána v obchodním rejstříku vedeného u Krajského soudu v Ostravě, oddíl XIV, vložka 571.

Agrární komora České republiky podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Česko. Creative Commons License. Tiskové a elektronické šíření informací z webových stránek Agrární komory České republiky je možné pouze s uvedením zdroje. Copyright © 2005-6 Agrární komora České republiky Creative Commons License

Copyright © 2010-2020 - AK ČR | vyroba-www.cz