25. 2. 2025 - Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) - Speciální vojenská operace Ruska na Ukrajině se nám tento týden oficiálně ze tří dnů protáhla na tři roky. Tři roky, během nichž mohlo a z dnešního pohledu také mělo dojít k vytvoření situace, která by pro Ukrajinu znamenala přijatelnější podmínky pro uzavření mírové dohody, než je tomu nyní.
Evropa i USA v tom měly být jednoznačně aktivnější. I když není jednoduché dohodnout se s Ruskem, které mentálně od druhé světové války příliš nepostoupilo a stále pro ně platí, že země, na kterou šlápla holínka ruského vojáka, je navždy sférou ruského vlivu. Představy z podzimu roku 2022, že by se Ukrajina mohla vrátit do hranic jara roku 2022 či dokonce roku 2014, jsou nicméně z dnešního pohledu extrémně naivní. Ustrašený Západ nechtěl provokovat jadernou velmoc a scénář „Afghánistán 80. let“, tedy kolaps obra na hliněných nohách, ať už tlakem veřejného mínění, anebo skomírajícího hospodářství, se nekonal. Rusové se na tuhle válku připravovali minimálně deset let od anexe Krymu a dalších deset let předtím po „oranžové revoluci“.
Evropa zaspala a spí vlastně doteď. Máloco ilustruje a vlastně i vysvětluje současnou situaci, kdy Donald Trump k jednacímu stolu o ukončení války na Ukrajině Evropu prakticky nepřizval, jako situace, která se odehrála během Valného shromáždění OSN v roce 2018. Tehdejší a současný americký prezident varoval před energetickou nesoběstačností Německa a závislostí na zemním plynu z Ruska. A německá delegace se mu tehdy dosti nediplomaticky vysmála na otevřené scéně. Kdo se směje teď?
Trump si rád dovoluje na slabší a na Evropu si dovoluje, protože Evropa je slabá – a dělá všechno proto, aby slabá byla. V době, kdy Rusové zbrojili a ukládali si rezervy v cizích měnách (generované z peněz za prodej ropy a zemního plynu Evropě), Evropa vypínala jaderné reaktory a budovala zelený socialistický skanzen závislý na ostatních. V energiích právě na Rusku a v obraně na USA. Tím, co Evropa dělá v zemědělství, tedy ekologizace řízená nikoliv trhem, ale úředníkem a navyšování nákladů zbytečnou administrativou, si podřezáváme větev v produkci potravin.
Výsledkem je, že teď nemáme místo u stolu. Máme-li ho ještě někdy dostat a mít na stole prostřeno, musí se Evropa probrat, jinak si ji ke své „říši“ připojí zakomplexovaný blázen, ať už z Východu, či ze Západu.
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
